VÁNOČNÍ OCHUTNÁVKA Z KNIHY “ VÁNOČNÍ ČAROVÁNÍ ANEB ANDĚLÉ MAJÍ SRAZ V BETLÉMĚ“
Sáfriš, chtělo by to nějaké dárky
Ááááá, to je tedy pravda, to bych vás pěkně všechny vyšplouchla a podvedla, kdybych se hned v úvodu našeho putování do „známa – neznáma“ chtěla nějakým vykrucovadlem vyhnout něčemu tak nepřekonatelně důležitému, jako jsou pro Vánoce dárky. I kdyby devadesát devět procent človíčků neznalo ani jedinou historickou stopu o tom, proč tady vůbec jsou a slaví se Vánoce, dárkům rozumí všichni, a to i do toho nejposlednějšího a nejméně chápavého týpka z „Nálevny u Růženy na Růžku“. Je totiž schopen v naprosto podnapilém a nesoudném stavu přesně v osm hodin večer na Štědrý den zahulákat na pospávající sousedy: „Hele, vy nádivové, počkejte tady na mě, já musím dneska zcela výjimečně domů, máma čeká, jsou Vánoce, mám pro ní připravenej dárek, vona by neusnula, kdyby ho nedostala.“ A potom se natěšeně podívá do kapsy u bundy, kde vyčuhuje sádrový trpaslík od Vietnamců, který mu z důvodu nám naprosto neznámých připomněl jeho mladá léta, když ještě neproléval svůj žaludek rumem a pivem, ale těšil se na Vánoce, chodil do školy a plánoval zářivou budoucnost u táty na lodi směrem do Hamburku. Vše se životem sice tak nějak zvrtlo, ale ta vzpomínka je silná, dává mu pocit domova, a ten pocit, tu vzpomínku vlastně ponese svojí utrápené manželce, která už by si dávno zasloužila svatozář nebo olympijskou medaili za soužití s něčím tak příšerným. Takovou a ještě větší sílu mají dárky. Dárky, které dáváme, ale pozor, i dárky, které dostáváme. A proto na konci každé kapitolky vám „VÁNOČNÍ ANDĚL – PŘEKVÁPKO“ vždy předá jeden dárek v podobě nějaké vánoční tradice či zvyku. Druhým dárkem vždy bude nějaké to „POCHUTNÁNÍČKO“, nějaký ten receptíček, co si budeme povídat, vždyť Vánoce a malé či velké „přežíráníčko“ k těmto svátkům patří jako křídla na letadlo a jako ploutvička ke kapříkovi. Třetím dárkem bude vždy „MALÁ VÁNOČNÍ RADA NA CESTU“, abychom se ztráceli co nejméně a hlavně, abychom si cestu pořádně užili. Nadechněte se, vyrážíme…