POČÍTAČOVÁ KRIMINALITA , VYDÍRÁNÍ A SEXUÁLNÍ ZNEUŽITÍ JE STÁLE AKTUÁLNÍ……… ČTĚTE SKUTEČNÝ PŘÍBĚH A BUĎTE OPATRNÍ……..

POČÍTAČOVÁ KRIMINALITA , VYDÍRÁNÍ A SEXUÁLNÍ ZNEUŽITÍ JE STÁLE AKTUÁLNÍ……

… ČTĚTE SKUTEČNÝ PŘÍBĚH A BUĎTE OPATRNÍ…….. 

 Je to stále stejně starý příběh, a přitom je tak aktuální, tak současný a týká se nás všech. Stačí jedna jediná maličkost, být na malinkou chvilku unavený ze svého „ obyčejného „ života.

 Alespoň na malou chvíli být středobodem celého Vesmíru. A protože tyto touhy po lásce, po obdivu, po vzájemném, nekonečném přátelství máme v sobě všichni, často mnoho z nás při kruté srážce s realitou procitne jako ze sna.

    A řekne si, „ JAK JE TO MOŽNÉ, JAK SE PRÁVĚ MĚ MOHLO NĚCO TAKOVÉHO STÁT?“

 A protože jsem v tuto chvíli já sama účastna jednoho takového příběhu (naštěstí s dobrým koncem), čtěte pozorně a buďte opatrní. Kdo že je nejvíce ohroženou skupinou, přímo předurčenou jako oběť počítačové kriminality a vydírání? 

  Nebuďte v omylu, nejsou to puberťačky na schodech a mladíci kouřící za prvním rohem. Jsou to naopak vysokoškolsky vzdělané ženy či muži, jsou to maminky s malými dětmi, jsou to všechny ženy, které se ocitly na prahu padesátky.

                       ČTĚTE POZORNĚ…… ZDE JE MŮJ SOUČASNÝ PŘÍBĚH

 Je to zhruba osm měsíců, co naše rodina prožila krutou tragédii. Při nezaviněné autohavárii zemřeli naši nejbližší a s následky se vypořádáváme dodnes.

Hodně jsem tuto situaci prožívala, k tomu se snažila normálně fungovat a nabízet potřebnou pomoc naší blízké rodině. S manželem úzce spolupracujeme v rodinné firmičce, a i tady jsem makala jako šroub celou zimu.

  A makala jsem tak dlouho, že mi vůbec nedošlo, že moje vnitřní já „ křičí o pomoc“, že moje vnitřní já“ už nemá z čeho čerpat“.

  Tedy nemělo, dokud se neobjevil ON, s velkým O. Zhruba před měsícem mi na Facebooku vyskočila žádost o přátelství. Žadatel byl Američan, major armády USA, toho času působící v Afganistanu.

 A protože jsem neskutečně a hloupě pyšná na to, že se ve svém věku, nutno podotknout lehce po padesátce, bez problémů domluvím anglicky, rozjel se rychlovlak zpráv po messengeru na Facebooku přímo na světové úrovni.

 Pár dní se hovor točil o běžných věcech, a potom…… a potom to začala být jízda na lochnesce. Vyznával mi lásku nádhernou, sofistikovanou angličtinou od rána do večera. Někdy měl pár dní přestávku, prý bojovali.

 Dokonce mi jako své „nejvěrnější přítelkyni“ posílal autentické fotografie z tábora armády USA v Afganistanu, kde jsem mohla téměř v přímém přenosu sledovat jejich výcvik.

 Jak šly dny, moje unavená a vyčerpaná dušička ožívala. „ Bože já mám ale štěstí“, křičelo celé mé tělo a celé mé já.

 Nabrnkla jsem si majora Americké armády, jsem hvězda větší než Aldebara ve Vesmíru.

Začala jsem se výrazněji oblékat, dolítla jsem ke kadeřníkovi, pořídila si parfémy, chápejte, pro něj!!!!!!!!

  Že je v Afganistanu a fakticky z toho nic nemůže mít, mi už můj zaslepený mozek neříkal.

Na svoji obranu mohu říci jenom tolik, že jsem nemlžila až tak moc, ale rovnou od začátku na rovinu na sebe práskla, že jsem vdaná, rodinu miluji, nikoho neopouštím. Ale to nebylo žádnou překážkou.

  Prý budeme přátelé plní lásky, jakmile bude pensionován, což je již otázkou několika týdnů.

Je pravdou, že zhruba od minulého týdne jsem začínala cítit určitý nepokoj. Byla jsem totiž po měsíci milostných „ kváků“ se svým Americkým majorem příšerně nevyspalá, jelikož prý kvůli časovému posunu se konverzace odehrávala vždy okolo půlnoci, kdy já už normálně dávno spím.

 A potom to přišlo. Minulý týden se mi začal svěřovat, že má větší obnos peněz, který během bojů v Afganistanu získal a já jsem ta jediná, nejúžasnější na světě, u koho by si rád na krátký čas ten obnos peněz schoval. Šlo o „ drobné“: 650 000 USD.

 Opět na svoji obranu musím podotknout, že jsem mu to hned začala vymlouvat a nechtěla s tím nic mít. ( Ještě, že jsem holka z obyčejné jihočeské vesnice a za bramboráky bych dala život a nějaké milionářské, americké choutky mě tedy doopravdy nezajímají).

  Ale ne tak „ můj miláček v campu u Kábulu“. Lehounce naléhal, ujišťoval, že vše je bezpečné, peníze mi přijdou v balíčku diplomatickou cestou, nikdy….. ale OPRAVDU NIKDY by někoho tak úžasného jako jsem já neohrozil.

 Pár dní jsem stále odmítala a najednou mi včera napsal, že tajný balíček je již na cestě, víme o tom jenom my dva na celém světě a za pár týdnů se můžu koupat v šampaňském na soukromém ostrově, který mi z těch peněz pořídí. Chce to jenom maličkost. Při převzetí toho „ supertajného balíčku, plného peněz“ musím doplatit malilinkatý obnos za poštu, cca 1 000 EUR.

 Třikrát jsem se nadechla, vydechla a rovnou to vše šla vyklopit svému „ příšerně žárlivému manžílkovi.“ Co následovalo? No samozřejmě. Výčitky, hádky a jiné podobné veselé scénky z domácího štěstí jako vystřižené.

Když jsme se ale oba dva jakžtakž uklidnili, bylo jasné, že ten „ můj“ český chlap je doopravdy můj parťák i do nepohody.

 Jakmile mi dnes přišlo sms oznámení, že balíček je na cestě a mám proplatit oný obnůsek, byli jsme mi dva s manželem také již na cestě. Přímo, direct na Obvodní Oddělení Policie tady u nás, v Praze.

 Nikdo se mi nesmál, prý je toho plná Praha, plné Česko, Evropa a celý svět. Jsou to velmi inteligentní a sofistikované mafiánské skupiny, které mají lidskou a především ženskou psychologii v malíčku.

 Podala jsem trestní oznámení, Amerického majora vyhodila z přátel na Facebooku a už se moc těším. Ne na dolary, ne na luxusní jachty, ne na šampáňo a promilované horké noci někde v Karibiku.

  Úplně obyčejně se těším, až se dneska v noci konečně pořádně vyspím, ráno mi do postele skočí nejdřív pes, potom manžel, budou mě otravovat tak dlouho, dokud se s nimi oběma nepomazlím, neuvařím jim snídani a POTOM?

  No potom půjdu a budu žít ten svůj „ obyčejný“ ale přenádherný život.

 Krásné dny plné opatrnosti vám všem z celého srdce přeje Vaše Hangely Ann.