Podle nekonečných návodů a instrukcí tlustých encyklopedií a prapodivně složitých knih, které každodennně zaplňují pulty a výklady našich knihkupectví je obrovitánsky složité vůbec vstát z postele a začít něco kloudného a smysluplného dělat.
Mám pro vás úžasný objev a radu k úspěšnému kroku číslo jedna. Nic složitého totiž není k úspěchu potřeba.
Pro ty nedůvěřivé a do všeho šťourající nabízím malý důkaz. Onehdy jsem zabloudila do malého papírnictví v centru naší pramatičky Prahy. Nejradši bych slovo papírnictví napsala s velkým p. To proto, aby bylo jasno, jaký asi tak sortiment se v tomto obchodě povětšinou nachází.
Za pultem stála již k večeru lehce znuděná a otrávená prodavačka. No jasně. Na začátku února do papírnictví zabloudí tak akorát starý dědeček, který si v zápalu vzpomínek na mládí zatouží zkusit napsat dopis inkoustovým perem a vydá se ulovit potřebné propriety.
Já sama jsem tam mezi regály bloumala jen tak, pro nápad, co kdyby měli něco, ale doopravdy jsem nevěděla co.
Najednou se otevřely zprudka dveře a vběhla holčina tak lehce okolo dvaceti. Evidentně studentka něčeho, co jí v budoucnosti stejně nebude k ničemu.
Otočila se kvapně na pospávající prodavačku a vyhrkla,
„ máte budíky“?
Prodavačka se ve vteřině probrala, jen zakoktala, „ ne, nemáme, „ a potom se v šoku podívala na mě a obě jsme se tak rozesmáli, přímo rozchechtali, že tíha a nuda toho prázdného podvečera byla rázem pryč, jakoby někdo rozsvítil lampy nad celou oblohou.
A moje první rada, první krok k úspěšnému žití na planetě Zemi?
„NEBOJTE SE ZEPTAT, KOHOKOLIV, NA COKOLIV“
Vždy dostanete odpověď a možná ještě pobavíte celé své okolí, a to není málo, to se v lidském životě počítá úplně nejvíc, každý, kdo třeba i nevědomky rozesměje lidi okolo sebe byl měl být placen zlatem, v tu chvíli totiž mizí vše smutné, nerudné a neradostné.
Krásné dny vám všem z celého srdce přeje vaše HANGELY ANN